Weber-Fechnerův zákon říká, že intenzita podnětu vzrůstá řadou geometrickou, odpovídající intenzita počitku vzrůstá řadou aritmetickou.

Konečný rozsah bezprostřední krátkodobé paměti je dle G. Millera 5+-2 chunků/vrypů.

Rozdílový práh je nejmenší rozdíl mezi dvěma intenzitami podnětu, které vede ke vzniku dvou rozlišitelných počitků.

Krátkodobá paměť se dle Atkinson-Schiffrinova modelu chová jako procesor, informace jím prochází v různých etapách, dokud se nestanou trvalou součástí dlouhodobé paměti.

Konsolidace paměťových stop probíhá při převodu informací z krátkodobé paměti do dlouhodobé.

Výběrovost záměrné pozornosti znamená, že člověk se věnuje všem podnětům.

Weberův zákon říká, že velikost rozdílového prahu nezávisí na intenzitě standardního výchozího podnětu.

Reprodukce je bezděčné vybavení.

Zákon kontrastu říká, že jako figuru vnímám z pravidla ty části zorného pole, které spolu ostře nekontrastují.

Dle gestaltismu je primární vnímání určitých celků.

Heuristický postup založený na typických reprezentativních příkladech říká, že si vezmu jeden libovolný příklad, udělám ho reprezentativní pro celou skupinu a podle něho ji posuzuji.

Vizuální sklad uchovává sekvence pohybů ve vizuoprostorovém náčrtníku.

Horní podnětový práh je nejnižší intenzita podnětu, která vede ke vzniku počitku určité intenzity.

Paměť deklarativní je paměť na znalosti, významy pojmů, verbální obsahy.

Teorie dvojího kódování A. Paivio předpokládá dva symbolické systémy: verbální a vizuální.

Transdukce je převod fyzikálního podnětu do podoby nervových impulsů.

Eidetismus je velmi rozvinutá schopnost zachovat ve své verbální paměti slovo s mnoha detaily a vybavit si ho.

Fantazie je psychický obsah, který vede ke vzniku nových psychických obsahů.

Výzkum představ patřil mezi hlavní témata behaviorismu.

Pracovní paměť je mimo jiné systém pro převod informace z dlouhodobé paměti do ohniska vědomí a zajišťuje ho centrální exekutiva.

Dle asocianismu se představy vybavují do vědomí na základě jednoho asociačního zákona: dotyku.

Současný model dlouhodobé paměti Baddeleye a Hitche předpokládá tři komponenty: centrální exekutivu, epizodický zásobník a fonologickou smyčku.

Učení je relativně nestálá změna chování.

Teorie interference při zapomínání říká, že některé psychické obsahy jsou natolik odlišné, že je nemožné si je zapamatovat současně.

Zákon proximity říká, že jako figuru vydělujeme ze zorného pole ty části, kterou jsou od sebe nejvíce vzdálené.

Centrální exekutiva je řídící systém epizodického zásobníku fonologické smyčky a visuoprostorového náčrtníku.

Echoická paměť je druh sensorické paměti pro vizuální podněty.

Dlouhodobá paměť je druh paměti, kde jsou psychické obsahy uloženy trvale.

Funkcí pozornosti je vpouštět do vědomí neomezený počet informací.

Algoritmus je nesystematický vzorec uvažování, který vyhodnocuje pouze dostupné informace.

Vnímání je proces získávání syrových informací z vnějšího i vnitřního prostředí.

Explicitní paměť je paměť, jejíž obsahy jsou nepřístupné vědomí.

Weberova konstanta má u různých smyslových orgánů různou intenzitu.

Weberův zákon : K=ΔI/I, kde K je Fechnerova konstanta, ΔI je výchozí standardní podnět a I absolutní práh.

Centrace je soustředění se na jednu část zorného pole.

Mezi binokulární vodítka patří lineární perspektiva.

Apercepce znamená, že naše dřívější percepční zkušenost s předměty vede ke vzniku percepčních očekávání.

ᶲ fenomén M. Wertheimer si lze představit jako dva záblesky, které následují-li dostatečně pomalu po sobě, vnímáme jako jeden.

Lineární perspektiva znamená, že bližší objekty vnímáme v zorném poli jako větší a vzdálenější jako menší, nehledě na reálnou velikost těchto objektů.

Myšlenkové procesy u dětí dle J. Piageta začínají stadiem konkrétních operací.

Epizodická paměť je paměť na naučené dovednosti.

Weber-Fechnerův zákon říká, že vztah mezi podnětem a počitkem je kvadratický.

Neexistují individuální rozdíly ve vnímání dané sociální zkušenosti.

Fonologická smyčka je zodpovědná za udržování vizuální informace v pracovní paměti.

REM fáze posiluje konsolidaci paměťových stop.

Behaviorismus předpokládá, že myšlení je hlasité mluvení, které se projevuje viditelnými pohyby hlasivek.

Teorie motivovaného zapomínání říká, že některé psychické obsahy pro nás jsou natolik příjemné, že jsme motivováni na ně zapomenout.

Pozornost si lze představit jako filtr a tento model vytvořil I. P. Pavlov.

Čití je zpracování informací z vnějšího i vnitřního prostředí.

Myšlení je jednoduchý poznávací proces, který úzce souvisí s inteligencí.