TestMaker

TestMaker

​
Přihlásit se

anatomie a morfologie rostlin

anatomie a morfologie rostlin
100 otázky • před 1 lety
  • Leonka Požárová
    • nahlásit

    Seznam otázek

  • 1

    Podle způsobu výživy patří zelené rostliny mezi organismy

    fotoautotrofní

  • 2

    Největší rostlinné buňky se vyskytují

    V dužině plodů

  • 3

    Rostlinná buňka se liší od živočišné tím, že

    obsahuje vakuoly, dělí se výhradně mitózou

  • 4

    K objevení buňky vedl vynález

    světelného mikroskopu

  • 5

    Buněčnou stavbu rostlinného těla objevil podle mikroskopu

    R. Hooke

  • 6

    Známý český přírodovědný časopis Živa založil roku 1853

    Jan Evangelista Purkyně

  • 7

    Mezi základní složky buněčné stěny rostlinných buněk patří

    celulóza, hemicelulózy a pektiny

  • 8

    Vyztužení buněčné stěny ligninem se označuje jako

    lignifikace

  • 9

    Zkorkovatění buněčných stěn podmiňuje přítomnost

    suberinu

  • 10

    Tečky v buněčné stěně některých rostlin představují

    ztenčeniny vzniklé nestejnoměrným ztloustnutím buněčné stěny, ztenčeniny, jimiž procházejí plazmodezmy

  • 11

    Tonoplast ohraničuje

    jadérko

  • 12

    Z uvedených struktur vyberte membránové organely

    buněčné jádro, chloroplasty, mitochondrie, endoplazmatické retikulum

  • 13

    Antokyaniny(=antokyany) patří mezi

    barviva rozpustná ve vodě, hydrochromy

  • 14

    Mezi lipochromy nepatří

    antokyaniny

  • 15

    Kutin je součástí buněčných stěn krycích pletiv

    nadzemních orgánů rostliny, u nichž hlavně omezuje ztrátu vody transpirací

  • 16

    Střední lamela

    vzniká zejména z pektinů a spojuje buněčné stěny sousedních buněk

  • 17

    Protoplasty buněk mohou odumírat po vytvoření

    sekundární stěny

  • 18

    Spojení mezi buňkami rostlinných pletiv zprostředkovávají

    plazmodezmy

  • 19

    Pojmem ,, buněčná šťáva,, rozumíme

    obsah vakuol

  • 20

    Změnou barvy např. V květech vyšších rostlin (z modré přes fialovou do červené- v závislosti na měnícím se pH buněčné šťávy) způsobuje přítomnost

    xantofylů

  • 21

    Membrána chloroplastů je

    dvojitá

  • 22

    Chloroplasty v jedné rostlinné buňce obvykle dosahují počtu

    desítek

  • 23

    Thylakoidy jsou součástí

    chlotoplastů

  • 24

    Plastidy se vyskytují

    u vyšších rostlin

  • 25

    Plastidy ve kterých se hromadí škrob se nazývají

    amyloplasty

  • 26

    Nejrozšířenější zásobní látkou zelených rostlin je

    škrob

  • 27

    Bílá barva květů je způsobena

    absencí jakéhokoliv barviva, úplným odrazem světla do vzduchu, obsaženého v mezibuněčných prostorách rostlinného pletiva

  • 28

    Lístky měříku jsou vhodným objektem pro pozorování

    chlotoplastů

  • 29

    Leukoplasty se nevyskytují

    ve zralém šípku, V plodu rajčete

  • 30

    Glukózu lze dokázat

    Fehlingovým činidlem

  • 31

    Lugolovo činidlo se využívá pro důkaz přítomnosti

    škrobu

  • 32

    Velikost, tvar a vnitřní stavba škrobových zrn jsou charakteristické pro určitý rostlinný deuh

    ano

  • 33

    K důkazu celulózy se používá

    chlorzinkjod

  • 34

    Živý obsah buněk se označuje jako

    protoplast

  • 35

    Které barvivo nezachycuje fotony slunečního záření

    hemoglobin

  • 36

    Chitin se nevyskytuje

    V buněčné stěně bakterií, u parožnatek

  • 37

    Seřaďte součástí rostlinného těla podle rostoucího stupně složitosti: makromolekuly, buňky, orgány, buněčné organely, molekuly, rostlinný organismus, pletiva

    molekuly, makromolekuly, buněčné organely, buňky, pletiva, orgány, rostlinný organismus

  • 38

    Část botaniky, která se zabývá rostlinnými pletivy, se nazývá

    histologie

  • 39

    Tělo nejjednodušších mnohobuněčných rostlin (řas), primitivnějších mechorostů a gametofytu kapraďorostů má označení

    stélka

  • 40

    Podle tvaru buněk a tloustnutí buněčných stěn rozlišujeme pletiva

    parenchymatická, sklerenchymatická, kolenchymatická

  • 41

    Nejrozšířenější mechanické pletivo v těle rostlin představuje

    sklerenchym

  • 42

    Mezi druhotná( sekundární) dělivá pletiva patří

    kambium, felogén

  • 43

    Schopnost dělit se mají pouze buňky

    dělivých pletiv

  • 44

    Kambium se vyskytuje u

    jehličnanů

  • 45

    Mrtvé buňky tvoří nejčastěji pletiva

    sklerenchymatická

  • 46

    Velké mezibuněčné prostory charakterizují

    aerenchym

  • 47

    V rostoucích rostlinných orgánech mají zpevňovací funkci hlavně pletiva

    kolenchymatická

  • 48

    U tzv. pořádných rostlin (len,konopí) se pro průmyslové zpracovávání využívají pletiva

    sklerenchymatická

  • 49

    Jednotlivá specializovaná buňka, odlišující se od ostatních buněk pletiva svým tvarem, tloušťkou buněčné stěny nebo obsahem (např. hromaděním tříslovin, olejů, pryskyřice), se označuje jako

    idioblast

  • 50

    Velké jádro, absence mezibuněčných prostorů i centralní vakuoly a vysoká intenzita látkového metabolismu charakterizuje pletiva

    dělivá

  • 51

    Primárním krycím rostlinným pletivem je

    pokožka

  • 52

    Jsou ve všech epidermálních buňkách obsaženy chloroplasty

    ne

  • 53

    Jedinou výjimkou epidermálních buněk které chloroplasty obsahují jsou....

    průduchy

  • 54

    Epidermálního původu nejsou

    kořenové vlásky, trny

  • 55

    Pro rostliny suchých stanovišť (xerofyty) obecně platí, že mají

    silnější kutikulu a dobře vyvinutá mechanická pletiva

  • 56

    Felogén se nachází

    pod pokožkou druhotně tloustnoucích orgánů

  • 57

    Jako druhotné krycí pletivo se u rostlin uplatňuje

    korek

  • 58

    Druhotná krycí pletiva vznikají činností

    felogénu

  • 59

    Pro korek platí

    je tvořen mrtvými buňkami a je pro vzduch nepropustný, je tvořen buňkami vyplněnými vzduchem, pro vodu i vzduch je neprostupný, získává se z dubu korkového a je stlačitelný

  • 60

    Ochrannou funkci na povrchu druhotně tloustnoucích orgánů plní

    druhotná kůra

  • 61

    Silně vyvinutá soustava mezibuněčných (intercelulárních) prostor a velký počet průchodů na jednotku plochy listu jsou typické pro

    mokřadní a vodní rostliny

  • 62

    Mezibuněčné prostory (interceluláry) jsou zejména součástí pletiv

    vodivých

  • 63

    Průduchy ne nevyskytují

    u řas, u hub, V kořenové pokožce (rhizodermis)

  • 64

    U většiny rostlin jsou průduchy vyvinuty hlavně na spodní straně listů

    ano

  • 65

    Pro svěrací buňky průchodů platí, že

    obsahují vždy chloroplasty, jejich vnitřní stěna, přiléhající ke skulině průchodů, je ztlustlá

  • 66

    Průduch se otevírá

    Při zvýšení obsahu vody ve vakuolách svěracích buněk

  • 67

    Pro čočinky (lenticely) je typické že

    nemohou se dočasně zavírat; v létě zůstávají trvale otevřeny, na zimu se zpravidla uzavírají souvislou vratnou zkorkovatelělých buněk

  • 68

    Kořenové vlásky jsou charakterizovány tím, že

    jsou jednobuněčné, s tenkou buněčnou stěnou

  • 69

    Haustoria parazitických rostlin jsou přeměněné

    kořeny

  • 70

    V podmínkách zatížené transpirace se rostlina zbavuje přebytečné vody

    vodními skulinami (hydatodami)

  • 71

    Přítomnost mléčnic charakterizuje

    mákovité, pryšcovité, ryzce

  • 72

    Která naše listnatá dřevina běžné rozšířená od nížin do hor (v lesích, v parcích i jako alejový strom) obsahuje v listech mléčnice?

    javor mléč

  • 73

    Medníky se nejčastěji vyskytují

    v květech

  • 74

    Transpirační proud

    přivádí xylémem roztoky minerálních látek z půdního prostředí

  • 75

    Nejnápadnějším projevem vlivu sezónního průběhu klimatu na strukturu a funkci xylému je

    tvorba letokruhů

  • 76

    Letokruhy jsou výsledkem činnosti

    kambia

  • 77

    Buňky dřeva vznikající v létě činnosti kambia, jsou

    tvořeny relativně rychle rostoucími buňkami (vzniká řídké jarní dřevo), tlustostěnné

  • 78

    Vrby a topoly mají letokruhy

    široké, v důsledku velké rychlosti růstu

  • 79

    Mají vnější podmínky (srážkové poměry v daném roce, postavení stromu s ohledem na konkurenční vztahy ve společenstvu apod.) vliv na šířku letokruhů?

    ano, dostatek srážek v daném roce se u sledované dřeviny projeví nárůstem širší vrstvy dřevní hmoty (dendromasy), během suchého roku je růst omezen a vytvořený letokruh je užší

  • 80

    V kořenech vyšších rostlin jsou cévní svazky

    paprsčité (radiální)

  • 81

    Proděravělé přepážky sítkovic ("sítka") se po skončení vegetačního období ucpávají

    kalózu

  • 82

    Sítkovice jsou

    živé buňky sloužící zejména k transportu organických látek, živé elementy lýkové části cévních svazků, kterými je veden proud asimilátů

  • 83

    Sítkovice jsou produktem činnosti

    kambia

  • 84

    Při poškození sítkovic zabraňujeme nežádoucím ztrátám cukrů z těla rostlin

    kalóza

  • 85

    Vývojově původním typem vodivých elementů xylému jsou

    cévice

  • 86

    Z uvedených skupin se tracheidy nevyskytují u

    chaluh, mechů

  • 87

    Přítomnost cév (trachejí) charakterizuje

    až na některé výjimky všechny krytosemenné rostliny

  • 88

    Pro cévy platí, že

    jsou tvořeny buňkami s odumřelým protoplastem, mají charakteristicky ztloustlé buněčné stěny, příčné přehrádky mezi buňkami se rozpustily

  • 89

    Mohutně vyvinutá zpevňovací pletiva jsou typická pro

    dřeviny

  • 90

    Právé kořeny, stonky a listy existují

    pouze u vyšších cévnatých rostlin

  • 91

    Výživu a růst rostlin zajišťují orgány

    vegetativní

  • 92

    K vegetativním rostlinným orgánům patří

    kořen, stonek, list

  • 93

    Analogické orgány

    vznikly přeměnou různých vývojových základů (tj. jsou různého původu), i když vykonávají tutéž funkci a mají stejnou či aspoň podobnou stavbu

  • 94

    Analogickým orgánem k listům cévnatých rostlin jsou u mechorostů

  • 95

    Trny dřišťálu a trnky jsou orgány

    analogické

  • 96

    Kořen se vyvinul během evoluce

    kapraďorostů

  • 97

    Kořen je orgán

    zpravidla podzemní (někdy i nadzemní), vždy bez listů

  • 98

    Seřaďte části kořene v pořadí, jak za sebou následují od obvodu ke středu: endodermis, rhizodermis, dřeň, prvotní kůra, kořenové vlásky, střední válec s cévním svazkem

    kořenové vlásky, rhizodermis, prvotní kůra, endodermis, střední válec s cévním svazkem, dřeň

  • 99

    Co způsobuje růst kořene

    dělení buněk vzrostlého vrcholu kořene, u dvouděložných a nahosemenných rostlin dělivá schopnost kambia

  • 100

    Pro náhradní (adventivní) kořeny platí že

    tvoří základ kořenové soustavy jednoděložných rostlin, mohou vznikat na stoncích i listech

    • planeta Země

    planeta Země

    Leonka Požárová · 41 otázky · před 1 lety

    planeta Země

    planeta Země

    41 otázky • před 1 lety
    Leonka Požárová

    anatomie a morfologie rostlin 2

    anatomie a morfologie rostlin 2

    Leonka Požárová · 42 otázky · před 1 lety

    anatomie a morfologie rostlin 2

    anatomie a morfologie rostlin 2

    42 otázky • před 1 lety
    Leonka Požárová

    fyziologie rostlin 1

    fyziologie rostlin 1

    Leonka Požárová · 82 otázky · před 1 lety

    fyziologie rostlin 1

    fyziologie rostlin 1

    82 otázky • před 1 lety
    Leonka Požárová

    Seznam otázek

  • 1

    Podle způsobu výživy patří zelené rostliny mezi organismy

    fotoautotrofní

  • 2

    Největší rostlinné buňky se vyskytují

    V dužině plodů

  • 3

    Rostlinná buňka se liší od živočišné tím, že

    obsahuje vakuoly, dělí se výhradně mitózou

  • 4

    K objevení buňky vedl vynález

    světelného mikroskopu

  • 5

    Buněčnou stavbu rostlinného těla objevil podle mikroskopu

    R. Hooke

  • 6

    Známý český přírodovědný časopis Živa založil roku 1853

    Jan Evangelista Purkyně

  • 7

    Mezi základní složky buněčné stěny rostlinných buněk patří

    celulóza, hemicelulózy a pektiny

  • 8

    Vyztužení buněčné stěny ligninem se označuje jako

    lignifikace

  • 9

    Zkorkovatění buněčných stěn podmiňuje přítomnost

    suberinu

  • 10

    Tečky v buněčné stěně některých rostlin představují

    ztenčeniny vzniklé nestejnoměrným ztloustnutím buněčné stěny, ztenčeniny, jimiž procházejí plazmodezmy

  • 11

    Tonoplast ohraničuje

    jadérko

  • 12

    Z uvedených struktur vyberte membránové organely

    buněčné jádro, chloroplasty, mitochondrie, endoplazmatické retikulum

  • 13

    Antokyaniny(=antokyany) patří mezi

    barviva rozpustná ve vodě, hydrochromy

  • 14

    Mezi lipochromy nepatří

    antokyaniny

  • 15

    Kutin je součástí buněčných stěn krycích pletiv

    nadzemních orgánů rostliny, u nichž hlavně omezuje ztrátu vody transpirací

  • 16

    Střední lamela

    vzniká zejména z pektinů a spojuje buněčné stěny sousedních buněk

  • 17

    Protoplasty buněk mohou odumírat po vytvoření

    sekundární stěny

  • 18

    Spojení mezi buňkami rostlinných pletiv zprostředkovávají

    plazmodezmy

  • 19

    Pojmem ,, buněčná šťáva,, rozumíme

    obsah vakuol

  • 20

    Změnou barvy např. V květech vyšších rostlin (z modré přes fialovou do červené- v závislosti na měnícím se pH buněčné šťávy) způsobuje přítomnost

    xantofylů

  • 21

    Membrána chloroplastů je

    dvojitá

  • 22

    Chloroplasty v jedné rostlinné buňce obvykle dosahují počtu

    desítek

  • 23

    Thylakoidy jsou součástí

    chlotoplastů

  • 24

    Plastidy se vyskytují

    u vyšších rostlin

  • 25

    Plastidy ve kterých se hromadí škrob se nazývají

    amyloplasty

  • 26

    Nejrozšířenější zásobní látkou zelených rostlin je

    škrob

  • 27

    Bílá barva květů je způsobena

    absencí jakéhokoliv barviva, úplným odrazem světla do vzduchu, obsaženého v mezibuněčných prostorách rostlinného pletiva

  • 28

    Lístky měříku jsou vhodným objektem pro pozorování

    chlotoplastů

  • 29

    Leukoplasty se nevyskytují

    ve zralém šípku, V plodu rajčete

  • 30

    Glukózu lze dokázat

    Fehlingovým činidlem

  • 31

    Lugolovo činidlo se využívá pro důkaz přítomnosti

    škrobu

  • 32

    Velikost, tvar a vnitřní stavba škrobových zrn jsou charakteristické pro určitý rostlinný deuh

    ano

  • 33

    K důkazu celulózy se používá

    chlorzinkjod

  • 34

    Živý obsah buněk se označuje jako

    protoplast

  • 35

    Které barvivo nezachycuje fotony slunečního záření

    hemoglobin

  • 36

    Chitin se nevyskytuje

    V buněčné stěně bakterií, u parožnatek

  • 37

    Seřaďte součástí rostlinného těla podle rostoucího stupně složitosti: makromolekuly, buňky, orgány, buněčné organely, molekuly, rostlinný organismus, pletiva

    molekuly, makromolekuly, buněčné organely, buňky, pletiva, orgány, rostlinný organismus

  • 38

    Část botaniky, která se zabývá rostlinnými pletivy, se nazývá

    histologie

  • 39

    Tělo nejjednodušších mnohobuněčných rostlin (řas), primitivnějších mechorostů a gametofytu kapraďorostů má označení

    stélka

  • 40

    Podle tvaru buněk a tloustnutí buněčných stěn rozlišujeme pletiva

    parenchymatická, sklerenchymatická, kolenchymatická

  • 41

    Nejrozšířenější mechanické pletivo v těle rostlin představuje

    sklerenchym

  • 42

    Mezi druhotná( sekundární) dělivá pletiva patří

    kambium, felogén

  • 43

    Schopnost dělit se mají pouze buňky

    dělivých pletiv

  • 44

    Kambium se vyskytuje u

    jehličnanů

  • 45

    Mrtvé buňky tvoří nejčastěji pletiva

    sklerenchymatická

  • 46

    Velké mezibuněčné prostory charakterizují

    aerenchym

  • 47

    V rostoucích rostlinných orgánech mají zpevňovací funkci hlavně pletiva

    kolenchymatická

  • 48

    U tzv. pořádných rostlin (len,konopí) se pro průmyslové zpracovávání využívají pletiva

    sklerenchymatická

  • 49

    Jednotlivá specializovaná buňka, odlišující se od ostatních buněk pletiva svým tvarem, tloušťkou buněčné stěny nebo obsahem (např. hromaděním tříslovin, olejů, pryskyřice), se označuje jako

    idioblast

  • 50

    Velké jádro, absence mezibuněčných prostorů i centralní vakuoly a vysoká intenzita látkového metabolismu charakterizuje pletiva

    dělivá

  • 51

    Primárním krycím rostlinným pletivem je

    pokožka

  • 52

    Jsou ve všech epidermálních buňkách obsaženy chloroplasty

    ne

  • 53

    Jedinou výjimkou epidermálních buněk které chloroplasty obsahují jsou....

    průduchy

  • 54

    Epidermálního původu nejsou

    kořenové vlásky, trny

  • 55

    Pro rostliny suchých stanovišť (xerofyty) obecně platí, že mají

    silnější kutikulu a dobře vyvinutá mechanická pletiva

  • 56

    Felogén se nachází

    pod pokožkou druhotně tloustnoucích orgánů

  • 57

    Jako druhotné krycí pletivo se u rostlin uplatňuje

    korek

  • 58

    Druhotná krycí pletiva vznikají činností

    felogénu

  • 59

    Pro korek platí

    je tvořen mrtvými buňkami a je pro vzduch nepropustný, je tvořen buňkami vyplněnými vzduchem, pro vodu i vzduch je neprostupný, získává se z dubu korkového a je stlačitelný

  • 60

    Ochrannou funkci na povrchu druhotně tloustnoucích orgánů plní

    druhotná kůra

  • 61

    Silně vyvinutá soustava mezibuněčných (intercelulárních) prostor a velký počet průchodů na jednotku plochy listu jsou typické pro

    mokřadní a vodní rostliny

  • 62

    Mezibuněčné prostory (interceluláry) jsou zejména součástí pletiv

    vodivých

  • 63

    Průduchy ne nevyskytují

    u řas, u hub, V kořenové pokožce (rhizodermis)

  • 64

    U většiny rostlin jsou průduchy vyvinuty hlavně na spodní straně listů

    ano

  • 65

    Pro svěrací buňky průchodů platí, že

    obsahují vždy chloroplasty, jejich vnitřní stěna, přiléhající ke skulině průchodů, je ztlustlá

  • 66

    Průduch se otevírá

    Při zvýšení obsahu vody ve vakuolách svěracích buněk

  • 67

    Pro čočinky (lenticely) je typické že

    nemohou se dočasně zavírat; v létě zůstávají trvale otevřeny, na zimu se zpravidla uzavírají souvislou vratnou zkorkovatelělých buněk

  • 68

    Kořenové vlásky jsou charakterizovány tím, že

    jsou jednobuněčné, s tenkou buněčnou stěnou

  • 69

    Haustoria parazitických rostlin jsou přeměněné

    kořeny

  • 70

    V podmínkách zatížené transpirace se rostlina zbavuje přebytečné vody

    vodními skulinami (hydatodami)

  • 71

    Přítomnost mléčnic charakterizuje

    mákovité, pryšcovité, ryzce

  • 72

    Která naše listnatá dřevina běžné rozšířená od nížin do hor (v lesích, v parcích i jako alejový strom) obsahuje v listech mléčnice?

    javor mléč

  • 73

    Medníky se nejčastěji vyskytují

    v květech

  • 74

    Transpirační proud

    přivádí xylémem roztoky minerálních látek z půdního prostředí

  • 75

    Nejnápadnějším projevem vlivu sezónního průběhu klimatu na strukturu a funkci xylému je

    tvorba letokruhů

  • 76

    Letokruhy jsou výsledkem činnosti

    kambia

  • 77

    Buňky dřeva vznikající v létě činnosti kambia, jsou

    tvořeny relativně rychle rostoucími buňkami (vzniká řídké jarní dřevo), tlustostěnné

  • 78

    Vrby a topoly mají letokruhy

    široké, v důsledku velké rychlosti růstu

  • 79

    Mají vnější podmínky (srážkové poměry v daném roce, postavení stromu s ohledem na konkurenční vztahy ve společenstvu apod.) vliv na šířku letokruhů?

    ano, dostatek srážek v daném roce se u sledované dřeviny projeví nárůstem širší vrstvy dřevní hmoty (dendromasy), během suchého roku je růst omezen a vytvořený letokruh je užší

  • 80

    V kořenech vyšších rostlin jsou cévní svazky

    paprsčité (radiální)

  • 81

    Proděravělé přepážky sítkovic ("sítka") se po skončení vegetačního období ucpávají

    kalózu

  • 82

    Sítkovice jsou

    živé buňky sloužící zejména k transportu organických látek, živé elementy lýkové části cévních svazků, kterými je veden proud asimilátů

  • 83

    Sítkovice jsou produktem činnosti

    kambia

  • 84

    Při poškození sítkovic zabraňujeme nežádoucím ztrátám cukrů z těla rostlin

    kalóza

  • 85

    Vývojově původním typem vodivých elementů xylému jsou

    cévice

  • 86

    Z uvedených skupin se tracheidy nevyskytují u

    chaluh, mechů

  • 87

    Přítomnost cév (trachejí) charakterizuje

    až na některé výjimky všechny krytosemenné rostliny

  • 88

    Pro cévy platí, že

    jsou tvořeny buňkami s odumřelým protoplastem, mají charakteristicky ztloustlé buněčné stěny, příčné přehrádky mezi buňkami se rozpustily

  • 89

    Mohutně vyvinutá zpevňovací pletiva jsou typická pro

    dřeviny

  • 90

    Právé kořeny, stonky a listy existují

    pouze u vyšších cévnatých rostlin

  • 91

    Výživu a růst rostlin zajišťují orgány

    vegetativní

  • 92

    K vegetativním rostlinným orgánům patří

    kořen, stonek, list

  • 93

    Analogické orgány

    vznikly přeměnou různých vývojových základů (tj. jsou různého původu), i když vykonávají tutéž funkci a mají stejnou či aspoň podobnou stavbu

  • 94

    Analogickým orgánem k listům cévnatých rostlin jsou u mechorostů

  • 95

    Trny dřišťálu a trnky jsou orgány

    analogické

  • 96

    Kořen se vyvinul během evoluce

    kapraďorostů

  • 97

    Kořen je orgán

    zpravidla podzemní (někdy i nadzemní), vždy bez listů

  • 98

    Seřaďte části kořene v pořadí, jak za sebou následují od obvodu ke středu: endodermis, rhizodermis, dřeň, prvotní kůra, kořenové vlásky, střední válec s cévním svazkem

    kořenové vlásky, rhizodermis, prvotní kůra, endodermis, střední válec s cévním svazkem, dřeň

  • 99

    Co způsobuje růst kořene

    dělení buněk vzrostlého vrcholu kořene, u dvouděložných a nahosemenných rostlin dělivá schopnost kambia

  • 100

    Pro náhradní (adventivní) kořeny platí že

    tvoří základ kořenové soustavy jednoděložných rostlin, mohou vznikat na stoncích i listech